Biologicky rozložitelný polyester
Předpokládaná doba čtení: 6 minut
Zhruba od roku 1990 dominují chemická vlákna ve světové produkci textilních vláken. V roce 2000 nahradil polyester bavlnu na příčce nejpoužívanějšího textilního vlákna. V roce 2012 bylo celosvětově vyrobeno 53 milionů tun polyesteru. Dnes to bude mnohonásobně více, protože ze statistických tabulek lze vyčíst, že tento údaj velice rychle roste. 1 Důvod je jednoduchý – nízká cena.
Podíváme-li se na situaci z jiného úhlu pohledu, peněžní cena výroby je sice nízká, ale výsledná cena, kterou zaplatíme, je mnohonásobně vyšší. S levnou surovinou se masivně zvedla poptávka a s ní i vyprodukovaný odpad, způsobující znečištění vody a životního prostředí. Textilní průmysl je obrovská zátěž pro naši planetu a tričko z „fast fashion“ obchodního řetězce sice pořídíme klidně i za 99 korun, ale pro životní prostředí bude tato cena mnohem vyšší.
Polyester
Polyester je chemické vlákno, které se vyrábí chemickým procesem zvaným polykondenzace. Vstupní surovinou je dimethylteraftalát a glykol, což jsou ropné deriváty (ne ropa, jak je udáváno v internetových magazínech). Polyester sám o sobě tak není jednoduše rozložitelné vlákno. Jeho rozklad se odhaduje na 300 let a některá literatura uvádí dokonce 400 let. Chemická vlákna postupně vytlačují ta přírodní, protože jejich výroba je rychlá a levná, což koresponduje s poptávkou na trhu.
Rozložitelný polyester vs recyklovaný polyester
Recyklovaný polyester byl vyroben z již existujícího polymeru. Ten se rozemele na vločky, roztaví se a zvlákní. Zvlákňování je proces, kde se roztavená hmota protlačí přes perforovanou trysku a vzniknou vlákna. Recyklovaný polyester může vzniknout dvěma způsoby – z výrobků textilních (ze starého polyesterového trička) nebo z výrobků nepocházejících z textilního průmyslu (z pet lahví).
Rozložitelný polyester vzniká přidáním organických aditiv do hmoty, ze které je polyester vyráběn. Po ukončení používání je odvezen na skládku, kde se díky působícím mikrobům rozloží už za tři roky.
Problém s recyklací
Ze zprávy Evropské komise v roce 2022 vzešla tato vize:
Všechny textilie uváděné na trh EU jsou (do roku 2030):
• Odolné, opravitelné a recyklovatelné
• Z velké části vyrobené z recyklovaných vláken (zkráceno)
V roce 2008 byl poměr výroby obyčejného polyesteru a toho recyklovaného 92 % ku 8 %. V roce 2022 to bylo 86 % ku 14 %. Proč se polyester nedaří recyklovat?
Prvním problémem s recyklací jsou různorodé materiály. Jen malé procento oděvů je ze 100 % polyesteru. Polyester se používá na výrobu převážně sportovního oblečení, a právě většina bund a kalhot je opatřena membránou, zátěrem, různými zipy a reflexními pásky…. Toto všechno jsou komponenty, které jsou problematické na vytřízení. Často jsou k oděvu pevně přichyceny a oděv tak nelze recyklovat. Naopak třídit tyto materiály a odstříhávat zipy a knoflíky je časově velmi náročné a cena oděvu by tak vzrostla.
Druhým problémem jsou výsledné vlastnosti materiálu. Textilní vlákna mají svoji pevnost díky „polymerním řetězcům“. Během procesu recyklace jsou tyto řetězce zkráceny a dojde k přetrhání vazeb, které je drží u sebe. Výsledný materiál má tedy velmi nízkou pevnost a oblečení toho moc nevydrží.
Vrátíme-li se k vizi Evropské komise, je velmi nepravděpodobné, aby všechny textilie uváděné na trh EU byly odolné a zároveň z velké části vyrobené z recyklovaných vláken. Textil lze recyklovat například do kompozitních materiálů. Oblečení z recyklovaného polyesteru má výhodu nižší spotřeby vody a energie. Nevýhodou však je, že do této nižší spotřeby se nepočítá výroba původního plastu. Složení je také kompenzováno i novým polyesterem – tričko tedy ve výsledku obsahuje recyklovaný i nový polyester. Tričko je málo odolné a má asi poloviční životnost, kvůli zpřelámaným vnitřním vazbám ve vláknech. Tyto oděvy jsou navíc v obchodních řetězcích vysoce naceněny.
Rozložitelný polyester
Biologicky odbouratelný polyester vzniká přidáním organických sloučenin do hmoty, ze které jsou vlákna vyrobena. Tato úprava neovlivňuje vlastnosti materiálu, při běžném užívání tak nepoznáte, že je něco jinak. V momentě, kdy se látka dostane do vlhkého prostředí bez kyslíku (je zakopána na skládce), společným působením přidaných organických aditiv a mikrobů vyskytujících se v prostředí dojde k rozložení textilie – polymerní matrice se ve vlhkém prostředí rozpíná, což umožňuje mikrobům proniknout do polymerů a začít je rozkládat. Organická aditiva, která jsou do polyesteru přidávána, je navíc přitahují, protože jej vnímají jako zdroj obživy. Biologicky odbouratelný polyester se tak rozloží již za 3-4 roky! Biologicky rozložitelných polyesterů je na trhu již několik druhů, nicméně do České republiky tento trend zatím nedorazil.
Ani jedna z variant není stoprocentním řešením alarmující situace v oblasti textilního průmyslu. Jejich rozvojem a využíváním je však možné dopady postupně efektivně snižovat. Stále však platí, že kde je poptávka, je i nabídka, a dokud se tedy nezmění smýšlení lidí ohledně množství oděvů nakoupených za rok, produkce textilií a vykořisťování naší planety bude pokračovat.
1. Global Trade Analysis of Synthetic Fibre [online]. Textiles Committee
2. Infromace pro tento článek byl čerpán ze studijních materiálů textilní fakulty Technické univerzity v Liberci.